Ceny kompostovacích záchodů

Ceny kompostovacích záchodů jsou obecně vysoké ve srovnání s WC. Je to dáno malou výrobní sérií i složitějším prodejem. Ty nejjednodušší kompostovací záchody však mohou být velmi levné. Kutil si je může vyrobit téměř zadarmo. Stačí bedýnka ze dřeva, 2x pant a vědro. Komfort se pak může zvyšovat záchodovým prkénkem s krycí deskou atd... Právě zmíněné atd. zvyšuje i cenu. Kompostovací záchody by měli být krásné, a především funkční. Některé funkce jsou pak ale zcela zbytečné. Otoč vědra, podsvícení, protoč v krycí desce, to vše jistě není nutnost. Jsou především komfortní a designové výmysly, které přivádí svou technologickou půvabností ke kompostovacím záchodům lidi, které by jinak jednoduchý systém nezaujal. Vidím v tom ekologii skrz potenciál zvýšení popularity ekologických klozetů. Z mých zkušeností považuji za nejlepší systém záchod NS (bez separace) a bez ventilace. Pokud bych šetřil zásyp, pak bych použil NS s ventilací. V případě záchodu s HS (horní separací) a BS (spodní separací) je ventilace vhodná, protože může být cítit malý zápach ze sifonu.

Firmy vyrábějící plastové záchody často mají na výrobcích obrovskou marži. Jsou to ale často nepromyšlené záchody. Malé firmy, které nemají kapitál na investici do forem pro vstřikolis, ve kterých se dělají plastové záchody, pak vyrábějí záchody ze dřeva a kovu. Tyto materiály nemohou cenově konkurovat plastu. Mají však jiné výhody, třeba estetické. Také je výhodou, že se dřevěno-kovové záchody dají lehce upgradovat. Záchod ze vstřikolisu bude firma prodávat kromě některých detailů stejný, dokud nezainvestují do nových forem. Tak budou obchodníci schovávat veškeré nedokonalosti či shazovat nové trendy.

Je skvělé, že ekologické výrobky jsou dnes už často levnější než komerční. Snad se této změny dočkáme i u kompostovacích záchodů (dále jen HC). Hlavní cenu výrobku ale tvoří odbyt. Splachovací záchody (dále jen WC) jsou přece jen výrobně jednodušší oproti některým komfortnějším HC. Samotné mísy se skládají pouze z jednoho materiálu plus plastové prkénko. Tak si lidé často srovnávají cenu HC s WC mísou. Je ale potřeba připočítat splachovač, který lidé zapomínají přičíst, a někdy ani nepřičítají to prkénko, které se často prodává samostatně. Splachovač WC je paradoxně technicky složitější, ale díky výrobě v obřích sériích je produkt levný. Instalace závěsného WC navíc vyžaduje osazení drahého nosného modulu.

Pouhé pojmenování těchto problémů je náročné na pochopení a má v těchto heslech pouze obrazný charakter. 

• Znečištění vod dočišťovací chemií a mikropolutanty.

• Ztráta živin v neuzavřeném koloběhu, přičemž umělá hnojiva (fosfáty) těžené v dolech dochází a jsou nenahraditelné.

• Malá redukce patogenů a parazitů.

• Minimální redukce mikropolutantů z léčiv a drogistického zboží.

• Malé zamezení rezistence patogenů na antibiotika a pesticidy.

• Tvorba oxidu dusného.

• Spotřeba energie….

Co ještě souvisí z cenou ekologických záchodů, je dostupnost pro chudé rozvojové země. Bill Gates jistě podporuje ekologické klozety. S jasným postojem k problematice přišla ale i zpráva od světové zdravotnické organizace z roku 2006, která rovněž vyzdvihuje kompostování výkalů jako udržitelnou a správnou cestu. Vybavit sanitárními potřebami chudé rozvojové země se snaží spousta organizací. Získat peníze na vhodné produkty, které pomohou zvýšit hygienu v těchto zemích, není takový problém jako naučit místní obyvatele se o takový systém starat a udržovat ho. Skvělé výsledky má např. organizace SOIL https://www.oursoil.org/, která působí na Haiti. Tam zachránili kompostováním lidských výkalů zemědělský kolaps, hlad a větší bídu. V roce 2022 zkompostovali 510 tun hmoty s výkaly od 6500 lidí.

Systém kompostovacích záchodů jistě není totožný záchodům z dob Rakousko-Uherska a první republiky, kdy téměř nebyly splachovací záchody a kanalizace. V době suchých záchodů se výkaly nezasypávaly zásypem a zápach byl na denním pořádku. To jak ze senkroven, tak vyhloubených jam pro latríny. Tím byly povrchové vody znečištěny obsahem patogenů a dusitanů. Zato rozptýlenost lidí po krajině, spotřeba léčiv a drogistického zboží byla mnohonásobně menší. Navíc příroda dřív měla lepší samočistící schopnost díky větší biodiverzitě a především větší humozní vrstvě na polích, která je dnes často vyžilá a doplňovaná o umělé živiny. 

Nejdůmyslnějším řešením z ekologického hlediska a eliminace patogenů byly časy, než se vybudovaly na statcích senkrovny. Lidské výkaly často končily společně s hnojem živočišným ze statku či hospodářství. Sláma a seno přidaly do výkalů uhlíkatý materiál, který je nezbytný pro kompostovací proces. Velké hromady hnoje-kompostu zajišťovaly kvalitní termofilní kompostování (vysoké teploty), čímž byly zničeny případné patogeny. Koloběh živin byl uzavřený a chyběl mu pouze větší komfort při vykonávání potřeby. Lidé ve městech tuto možnost už neměli a hygiena byla často špatná. Ve venkovské Číně, Japonsku či Koreji se dodnes běžně využívá lidský hnůj k pěstování plodin. Tento zvyk je tam nepřerušen už cca 4 000 let. Nepovažují výkaly za odpad, ale za surovinu. Bohužel je jejich přístup neprofesionální a často se u nich nekompostovanými výkaly šíří nemoci a parazité. Naproti tomu se naše půdy stávají stále méně úrodné a  jejich se stávají stále úrodnější.